Gabi - první rok

Poprvé jsem viděla leonbergera u kamaráda. Leon na mě udělal takový dojem, že jsem si začala hledat o tomto plemeni informace a sama sebe přesvědčovala, že si tak velkého psa nemůžu pořídit. Jenže všechno dopadlo jinak - Leon zemřel, kamarád se jel podívat na štěňata a já jsem jela s ním. A bylo rozhodnuto, za 14 dní jsem si jela pro chlupatý uzlík jménem Gabi.
První den v novém domově byla Gabi trochu smutná. Přes den to šlo, ale večer se jí začalo trochu stýskat. Vzala jsem si ji k sobě, hladila a chlácholila. Nakonec se uklidnila a usnula. Druhý den už začala objevovat nový domov. Zjistila, že je ve dveřích poklop, kterým může kdykoli ven a zase se vrátit domů. To se jí moc líbilo. Taky začala poznávat zahradu a ostatní zvířata. Protože jsem chtěla, aby si zvykla na cizí lidi a psy, brala jsem ji hodně sebou. Nejvíc se jí líbilo, když jsme jely na návštěvu za bráškou Gastonem, tam se opravdu vydováděla. Gaston je dobrák, proti němu je Gabi dračice. Vyhrají si spolu, až z toho zbytek dne odpočívají. Gabi jako každý pes miluje procházky. Musela si brzy zvyknout na obojek a vodítko, aby mohla všude se mnou. Nejdříve se jí to vůbec nelíbilo, zmítala se a chtěla to překousnout. Brzy si ale zvykla a už jí to nevadí. Naopak - začala si vodítko spojovat s procházkou nebo výletem.
Velký dojem na ni udělal první sníh. Líbilo se jí, jak padaly vločky a hrnula sníh čumáčkem před sebou. Horší bylo, když sníh roztál a všude byly špinavé louže. Z procházky se vracím ne se psem ale se zablácenou kuličkou. Jenže Gabi miluje vodu v jakékoli podobě, tedy i bláto a louže.
Chodí se mnou i do vesnice na nákup. Čeká vzorně před obchodem, protože ví, že jí vždycky něco dobrého přinesu. Byly jsme u veterináře, Gabi se zpočátku trochu bála, ale potom byla holka statečná.
Gabi má spoustu hraček, ale nejvíc ji baví, když si může hrát s někým nebo dělat lumpárny - to jí taky jde dobře. Moc se jí líbilo trhat toaletní papír, otvírat a "uklízet" odpadkový koš a podobné vylomeniny. Všichni mi říkali, že mi tak velký pes zničí byt i zahradu, ale naštěstí to tak není. Odnesla to jen zásuvka psacího stolu. Nevšimla jsem si, že se nudí, když mi leží u nohou a já se věnuji něčemu jinému. Jinak zatím nic nezničila, jen na zahradě některé cibuloviny nepřežily její přišlápnutí. 
Rozhodla jsem se, že pořídím Gabi boudu. Když jsme ji u kamaráda dělali, měli ze mě legraci, že stavím malý teletník. Zpočátku se jí tam moc nechtělo, musela jsem si tam zalézt s ní. Už jsem se začala obávat toho, co mi říkali - že leonci do boudy nechtějí. Nakonec si na ni zvykla, z té její "předsíně" má pěkný přehled po zahradě a vidí i na vchodové dveře. Vzala ji na milost, ale její nejoblíbenější místo to stejně není.
Leonbergera jsem si vybrala také proto, že to má být klidný rozvážný pes. Jenže já mám temperamentní dračici. I paní chovatelka se mi smála a radila mi, jak ji zvládnout. Protože je k neutahání, doma si s ní žádné zvíře nechce pořádně hrát a procházky se mnou jsou pro ni pomalé, pořídila jsem si koloběžku. Kolo se mi pro Gabi zdálo dost rychlé a i já bych asi kombinaci kolo a pes špatně zvládala. Udělala jsem moc dobře, část procházky jdeme a když to terén dovolí, tak jedu na koloběžce a Gabi se pěkně proběhne. Chvilku to trvalo, než jsme se to naučily, naštěstí už jezdíme skvěle. Jak beru koloběžku, Gabi už vesele poskakuje, ví, že ji čeká pěkné běháníčko.
Čas hrozně rychle utíká, Gabi už je jeden rok. Dostala hračky a dobroty, ale nejvíc se jí líbila společná oslava s Gastonem. Dostali každý svůj dort, Gaston modrý a Gabi růžový. A hlavně velké běhání, hraní a pošťuchování. Prostě oslava jak má být.
Gabi jsem si pořídila původně jen jako "parťáka", ale dopadlo to úplně jinak. Začaly jsme jezdit na výstavy a chodit na cvičák, skládat zkoušky a jezdit na závody. To je popsáno v jiné kapitole a fotky jsou ve fotogalerii.